Před pár lety jsem sebrala odvahu a následovala svůj celoživotní sen ponořit se do tajů výtvarné tvorby.

A začala jsem s olejomalbou, jež mne přitahovala svou barevností, vůní barev, trvanlivostí v čase a schopností vyjádřit na obraze hloubku materiálu, prostoru i emocí. Její možnosti mne doslova uchvátily a olejomalba mne tak lapila do svých sítí.

Velmi brzy ji následovala mozaika, která mne oslovila různorodými materiály, jež se dají na ni použít, různými technikami skládání a vyjádřením motivu skrze nejen tóny jednotlivých barev, ale i velikostí a tvarem jednotlivých mozaikových dílků, směrem a stylem vsazování dílků.

Záhy mne začaly lákat další techniky, které zkoušely mé kolegyně a kolegové a které mne fascinují svými rozličnými nuancemi ve vyjádření a rozmanitostí svých projevů. Akryl mne uchvátil především ve spojení se strukturálními hmotami a špachtlí, osvobozuje mne od přesných tahů štětců a dovoluje mne na plátně řádit a rozjet se na plné pecky.

Suchý pastel mne přivádí do ještě těsnějšího kontaktu s barvami a papírem, kdy mazlením se prsty s papírem a pastely se ze zdánlivě ušmudlaných odstínů klubou prostřednictvím pastelových i zářivých barev zamýšlené tvary a obrazy. 

A mám-li chuť se vyjádřit liniemi, čárkami, tečkami a jít více do detailů, tak pak sáhnu po kresbě tuší či barevnými inkousty a štětec zaměním za pero či obyčejnou špejhli.

A to jsem ještě nevyzkoušela kresbu olejovými pastely a mnoho dalších technik. Těším se, až je budu postupně poznávat, sžívat se s nimi a pouštět se s nimi na dobrodružnou cestu tvoření, neboť mne baví i to, kam obraz, kromě čistě realisticky ztvárněných motivů, během postupného vzniku „doputuje“, o jaké barevné vyjádření si ve finále díky použité technice řekne, jaké pocity či výrazy budu cítit, že mám zvýraznit, či naopak upozadit, a tudíž jak nakonec bude obraz vyznívat a jak bude vypadat.

 Malování je pro mne cestou k sobě samé.